Je moje dítě hyperaktivní?

Pozornost, pohyb, obrazovky a emoční potřeby dítěte

To jsou věty, které rodiče často vyslovují, když mluví o chování svého dítěte.

Jedním z nejčastějších důvodů, proč se na mě rodiče obracejí, jsou právě potíže s pozorností, soustředěním, neklidem a regulací emocí.

V běžné řeči často slýcháme označení „hyperaktivní dítě“. Je však důležité rozlišovat mezi dítětem, které je živé, zvídavé, aktivní a plné energie, a dítětem, které má neurovývojovou poruchu ADHD.

Kdy mluvíme o ADHD?

ADHD, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou, je neurovývojová porucha. Mezi její hlavní projevy patří:

• potíže s udržením pozornosti,
• hyperaktivita,
• impulzivita.

Příznaky mohou být patrné už v raném dětství, často se však výrazněji projeví až s nástupem do mateřské nebo základní školy. Zvyšují se totiž nároky na soustředění, sledování pokynů, klidné sezení a organizaci činností.

Dítě s výraznějšími obtížemi v oblasti pozornosti může často zapomínat, ztrácet věci, nedokončovat započaté činnosti, mít problém sledovat pokyny nebo působit dojmem, že nás neposlouchá, když na něj mluvíme.

Hyperaktivita se může projevovat výraznou potřebou pohybu, obtížemi vydržet v klidu, neustálým vrtěním, vstáváním, pobíháním nebo nadměrnou hovorností.

Impulzivita se může projevovat skákáním do řeči, obtížným čekáním na řadu, přerušováním hry či rozhovoru nebo náhlými a intenzivními reakcemi.

Ne každé aktivní nebo neklidné dítě však má ADHD.

Živé dítě není totéž co dítě s ADHD

Malé děti jsou přirozeně aktivní. Potřebují hodně pohybu, objevování a hry. Jejich schopnost udržet pozornost se teprve rozvíjí, a proto je zcela běžné, že nedokážou dlouho sedět a věnovat se jedné činnosti.

I u starších dětí závisí pozornost na mnoha faktorech. Dítě se může hodinu plně soustředit na to, co ho zajímá, ale už po několika minutách ztratit zájem o úkol, který je pro něj obtížný nebo nudný.

Proto bychom se neměli ptát pouze: „Je moje dítě neklidné?“, ale především:

• Jak dlouho potíže přetrvávají?
• V jakých situacích se objevují?
• Projevují se v různých prostředích?
• Jak ovlivňují každodenní fungování dítěte?

Důležité je vnímat také širší souvislosti života dítěte.

Jak ovlivňuje pozornost dětí současný způsob života?

Dnešní děti vyrůstají v prostředí, které se výrazně liší od toho, ve kterém vyrůstaly předchozí generace. Mají méně příležitostí k volné hře venku, spontánnímu běhání, lezení, skákání, prolézání, objevování prostoru a přirozenému pohybu.

Zároveň jsou stále více vystaveny obrazovkám – televizi, tabletům, počítačům a především mobilním telefonům.

Nadměrné nebo nevhodné používání obrazovek může představovat riziko pro vývoj dítěte, zejména pokud digitální obsah začíná nahrazovat činnosti, které dítě pro svůj zdravý vývoj potřebuje.

Děti potřebují pohyb, hru, rozhovor, osobní kontakt, poznávání okolního světa, kvalitní spánek a čas strávený s rodiči i ostatními dětmi. Problém nastává tehdy, když obrazovky tyto činnosti vytlačují.

Dlouhý čas strávený před obrazovkou může souviset s:

• menším množstvím pohybu,
• pozdějším usínáním a horší kvalitou spánku,
• menším počtem osobních sociálních interakcí,
• menším prostorem pro volnou hru.

Někteří rodiče si také všímají, že jejich dítě po delším sledování rychlého a intenzivního obsahu obtížně přechází k poklidnějším činnostem, jako je kreslení, skládání, poslech příběhu nebo samostatná hra.

To však neznamená, že obrazovky ADHD způsobují. ADHD je neurovývojová porucha a nevzniká proto, že dítě sleduje televizi nebo používá telefon. Způsob používání digitálních zařízení a čas strávený před obrazovkou však mohou významně ovlivňovat každodenní režim dítěte, jeho spánek, míru aktivity, schopnost regulace i fungování pozornosti.

Pokud má dítě potíže se soustředěním, je proto důležité podívat se také na to, co se děje mimo školku a školu.

Pohyb je vývojová potřeba, nikoli „ztráta času“

Dítě nepotřebuje pohyb jen proto, aby „vybilo přebytečnou energii“. Pohyb je jedním ze základních způsobů, jak dítě poznává své tělo i okolní svět.

Běháním, skákáním, lezením, prolézáním, plazením, udržováním rovnováhy a hrou rozvíjí své pohybové dovednosti, koordinaci, vnímání vlastního těla a schopnost přizpůsobovat se různým situacím.

Je proto důležité, aby mělo během dne dostatek příležitostí k přirozenému a spontánnímu pohybu, nejen k organizovaným sportovním aktivitám.

Zvlášť cenná je volná hra – taková, při které si dítě samo vybírá, co bude dělat, střídá činnosti, objevuje a využívá vlastní představivost.

Kdy se za „nepozorností“ může skrývat něco jiného?

Potíže s pozorností nemusí být vždy důsledkem ADHD. Pozornost dítěte mohou ovlivňovat únava, nedostatek spánku, stres, úzkost, změny v rodině, obtíže při učení, nepřiměřené nároky, emoční potíže nebo prostředí, které není dostatečně přizpůsobené jeho potřebám.

Dítě může například ve škole fungovat a soustředit se poměrně dobře, zatímco doma mívá časté výbuchy emocí, prudké reakce a potíže se zklidněním. V takové situaci nestačí uzavřít, že je dítě „nevychované“ nebo „hyperaktivní“. Je potřeba porozumět tomu, co se za jeho chováním odehrává.

Úzkost se u dětí často projevuje chováním

Děti ne vždy dokážou říct: „Mám strach“, „Je toho na mě moc“ nebo „Nevím, jak si s tím poradit“. Stres a úzkost se proto mohou projevovat změnami chování, potížemi s pozorností, uzavíráním se do sebe, podrážděností, prudkými reakcemi, problémy se spánkem nebo obtížemi ve vztazích s ostatními.

Příčiny mohou být různé: nástup do školky nebo školy, změna prostředí, stěhování, rozvod rodičů, konflikty v rodině, narození sourozence, ztráta blízkého člověka či domácího mazlíčka, nemoc nebo jiná stresující událost.

Je proto důležité dívat se za chování dítěte a vnímat samotné dítě i jeho potřeby, nejen chování, které nám vadí.

Spánek – často přehlížená část skládačky

Dalším velmi důležitým faktorem je spánek. Nedostatek spánku nebo jeho nízká kvalita mohou ovlivňovat pozornost, paměť, učení, regulaci emocí i chování.

Unavené dítě přitom nemusí působit ospale. Někdy je tomu právě naopak – může být neklidnější, podrážděnější, impulzivnější nebo se může hůře soustředit.

U dítěte, které má potíže s pozorností, je proto vhodné podívat se také na jeho každodenní režim:

• Spí dostatečně?
• Kolik času tráví před obrazovkami?
• Má dostatek pohybu?
• Tráví čas venku?
• Má dostatek prostoru pro volnou hru?
• Má dost času na rozhovor a kontakt s rodiči?

Všechny tyto oblasti spolu souvisejí a společně vytvářejí obraz každodenního fungování dítěte.

Nehledejme jen problém, hledejme příčinu

Když má dítě potíže s pozorností, neklidem nebo regulací emocí, je nejdůležitější nespěchat s nálepkováním.

Cílem není pouze to, aby dítě „bylo klidnější“ nebo „více poslouchalo“. Potřebujeme porozumět tomu, proč je pro něj něco obtížné a co by mu mohlo pomoci.

Někdy pomůže úprava každodenního režimu, více pohybu, kvalitnější spánek a jasně nastavená pravidla pro používání obrazovek. Jindy dítě potřebuje podporu při zvládání emocí, pomoc s učením nebo přizpůsobení nároků svým možnostem. A někdy je namístě podrobnější odborné vyšetření.

Každé dítě je jiné. Prvním krokem by proto vždy mělo být vnímat dítě jako celek – jeho chování, vývoj, tělesné potřeby, emoce, vztahy i prostředí, ve kterém vyrůstá.